Věřte - Nevěřte | Záhady a tajemno

Jednou, byl tuším podzim, jsem se v noci vzbudil. Dostal jsem žízeň a po nějaké době jsem se donutil vstát a jít se napít. Vešel jsem do komory (malá místnost v kuchyni), kde jsem si rozsvítil, vešel dovnitř a hledal něco k pití. Hodně dlouhou dobu jsme měli u těchto dvěří rozbitou kliku, takže někdy bylo poměrně složité zavřít nebo otevřít. Když jsem byl vevnitř a začal jsem pít, dveře se za mnou z ničehonic zavřely. (pokračování příspěvku…)

Jednou večer jsem nemohl usnout, tak jsem si šel otevřít okno, aby mi do pokoje šel čerstvý vzduch. Když jsem otevřel okno, přišel velký náraz větru, že mi málem to okno vybilo zuby. Najednou venku začalo problikávat veřejné osvětlení a slyšel jsem jakoby skučení a brekot. Nemohl jsem se pohnout. (pokračování příspěvku…)

Každou sobotu jsem chodila k hrobu mé kamarádky, která zahynula před dvěma lety při autonehodě. Když zemřela, byla pro mě její smrt velmi tíživá a neustále jsem jí cítila nablízku. Stála jsem zamyšlená na hřbitově, když mi přišla divnou SMS, ve které stálo: “Opusť tohle místo co nejrychleji”. Nevěděla jsem komu patří číslo, ale vzala jsem to velmi vážně a utekla jsem. (pokračování příspěvku…)

Jeden večel jsem spolu se svou kamarádkou spala pod stanem. Vše probíhalo tak jak mělo, ale pak přišla půlnoc. Slyšeli jsme podivné zvuky, mlácení do stanu. Tu noc byl úplněk a my spatřily obrys nějaké neznámé postavy, která byla oblečená do černého pláště. Zničehonic se objevily dlouhé ruce, které měly dlouhé nehty. Začaly rozepínat vstup do stanu. Křičeli jsme a postava zmizela. (pokračování příspěvku…)

Jednou večer jsem šla se svou kamarádkou ven. Rodiče nám dovolili přespat u jednoho kamaráda a tak jsme šli. Byla velká tma. Z ničeho nic se za námi ozval šílený štěkot. Mysleli jsme, že to jsou kluci, kteří jdou za námi. Tak jsme na ně zakřičeli, ať toho nechají. Byl klid. Zazvonil mi telefon a já jej zvedla. Z telefonu se ozývalo volání o pomoc a silné vrčení, které však nevycházelo z telefonu, ale ozývalo se kousek za náma. (pokračování příspěvku…)

Jednoho dne jsem přišla ze školy a tradičně jsem si sedla na pohovku. Přišla ke mě naše kočka a začala se dlouze dívat na tulipány, které máme namalované na pohovce. Seděla tam a 5 minut se dívala. Poté se něčeho lekla a pelášila pryč. Bojím se znovu sednout si na pohovku, jelikož kočka si tam už nikdy nelehla ani nesedla a zdaleka se gauči vyhýbá. (pokračování příspěvku…)

Minulý rok o prázdninách jsem šel lesní cestou od své přítelkyně. Byla už tma a ke své holce chodím vždy po lesní cestě, která se nachází kousek od kraje lesa, kde pak je pole. Šel jsem normálním tempem, když jsem najednou zaslechl jakési podivné zvuky připomínající lidský hlas. V duchu jsem si řekl, že se mi to jen zdá, ale najednou začaly praskat větve a jakoby se někdo procházel lesem. Přeběhl jsem rychle na druhou stranu cesty a začal jsem volat, jestli tam někdo je. (pokračování příspěvku…)

Mladá učitelka byla právě na cestě ze školy domů. Byl již večer a celou cestu se za ní držel náklaďák. Řidič tohoto náklaďáku občas začal blikat dálkovými světly, což učitelku oslňovalo vždy, když se podívala do zpětného zrcátka. Naštvalo jí to, a proto předjela několik aut, ale náklaďák se držel pořád za ní. Schválně snížila rychlost, ale řidič náklaďáku taky a každou chvíli začal blikat dálkovými světly. Učitelka po chvíli odbočila na lesní cestu a doufala, že se toho náklaďáku zbaví. To byl však omyl a náklaďák byl pořád za ní a neustále blikal dálkovými světly. (pokračování příspěvku…)